Chléb a hry

Toto slovní spojení se vžilo jako spojení mezi obživou a zábavou, které poskytuje vládce lidu vezdejšímu. V užším slova smyslu se pak nyní pojí se sportem.

Jistě nejeden sportovní fanda a hokejový zvláště sleduje tanečky kolem extraligy, kdy se majitelé klubů domlouvají zda soutěž uzavřít nebo nechat to jak to je. Jistou úlohu v tom sehrála i osoba Jaromíra Jágra, kdy nad jeho postojem vznikají až legendy. Mi je zcela jedno jestli hokejová liga bude taková či onaká. Já se chci zaobírat jeho sdělením, že mu až tak nejde jen o hokej, ale jako o sport v České republice. Já mu to věřím a kvituji s povděkem současně, protože i já ve financování sportu respektive vztahu vedení země k tomu- vidím hodně nejasných a nekalých věcí.O tom tedy pád řádků.

Byly doby, kdy sport v České republice byl financován v základu ze dvou zdrojů. Jedním byl rozpočet kapitoly ministerstva školství a druhým pak peníze z loterií. Sportovní svazy měly vzájemně dohodnuté poměry, které ze zdrojů dostávali. Bylo to vymyšleno a odsouhlaseno vzájemně mezi všemi sporty a všichni to respektovali. A to do takových detailů, že v poměru byla zahrnuta cena šachovnice oproti třeba ceně lyží skokana na lyžích. Přeloženo - do tabulky se dala suma peněz a na jednotlivých řádcích se rozdělily peníze od kulečníkářů po jachtaře.A částka byla celkem jedno. Stěžejní byl ten systém, který byl i kopírován zeměmi ke kterým dnes vzhlížíme..

No fungovalo to velice dlouho a přežilo to i pád SAZKY, kdy chvíli peníze ze SAZKY se nedělily, protože se za ně platila dnešní O2 Arena – tehdy SAZKA aréna. Po tom jak se SAZKA stala privátní, peníze z ní nadále putovaly do sportu obdobným způsobem. No to nemohl nechat největší závistivec mezi námi jen tak. Prosadil společně se svými nohsledy – v politice se tomu říká koalice - zákon, že ty peníze z loterií dá do státního rozpočtu a ten bude pak sport financovat cele. Ovšem už neřekl, že základním kamenem dělení se nestane dohodnuté dělení celého sportovního prostředí, ale DOTACE a GRANTY. Tedy to co dovedlo náš stát , z mého pohledu , zu grunt, kdy hodnota čehokoliv se hodnotí nikoliv podle potřeby, ale podle zájmu. Zájmu těch, které peníze dělí. Celé je to začarované slovy „spoluúčast, potřebnost,rozsah, dopad. V rámci sportu pak výsledek již ztrácí důležitost .Je to dovedeno do takových absurdit, že se zakládají paralelní sportovní sdružení jedné činnosti v závislosti na tom jak ministerstvo vypíše dotační titul… aby šlo čerpat.Sportovní organice začínají zaměstnávat a najímat specialisty ne na trening, regeneraci či vzdělání trenéru ale na dotační politiku.

Pád SAZKY byl  zneužit pro potrestání sportu. SAZKA generovala peníze a jedno pochybení, kdy Aleš Hušák uvěřil své velikosti stála sport ztrátu systému. Politikům zřejmě nejvíce vadilo zřejmě to, že sport není zcela pod jejich kontrolou .

Dost už.

Teď tak trochu z jiného soudku. Většina kolektivních sportovních soutěží v České republice je držena nad vodou penězi krajů , měst a obcí. Kdyby se zastavil tento penězovod, tak fotbalové, hokejové a většina míčových lig sportů ze dne na den nebude mít 12-16 účastníků, ale někde možná jen dva či čtyři. Ptám se jestli je to dobře nebo špatně. Vím, že špatně. Protože to je opravdu už jen o tom kdo koho zná a kdo má na stadionu či hale jakou VIPku. Přeloženo – místnost odkud místní potentáti – „donátoři“ sledují utkání  a mají zřejmě pocit, že jsou součástí dění. Jak je známo - štěstí si ze peníze koupit nelze.

Dovolím si zde jednu odbočku. Miroslav Pelta , podle mne, jedna z neprávem haněných postav dotační kauzy ukázal zcela svou aktivitou, kdy nikoho neokradl a doplatil na svůj instinkt, být u peněz dřív než ostatní nahotu dotačního prostředí. Jinými slovy, než se politici nadechli na tolik očekávané dělení peněz, Miroslav Pelta už je rozdělil za ně. Je zajímavé, že nikdo z prostředí fotbalu a vůbec sportu jako takového neměl pocit , že byl obrán, protože nikdo se proti němu nevymezil. To, že prostředí sportu od fotbalového svazu, přes Českou unii sportu až po Olympijský výbor se ho zřeklo, je pochopitelné. Kdo by si nechal ve svém středu člověka na kterého ukázal ten, kdo dává peníze. Kdyby nebyl sport na státu zcela, ale jen částečně závislí, tak by si toho člověka jistě nechali. Vnímáte tu nesvobodu sportu?

I jsem si pročítal „národní investiční plán“ či jak se to přesně jmenuje. Ve spojení s hokejem je tam třeba výhled, že v roce 2050 bude postaveno více jak 50 nových zimních stadionů. Ano je to náš národní sport. Ovšem tak jak se jistě vzdělanost nezvýší tím, že postavím více škol, tak nebudeme lepší v hokeji, když budeme mít více zimáků.

Když jsem jako člen krajské sportovní komise v jejich začátcích marně bojoval za to, aby peníze na sport byly i peníze na platy trenérů, když toto bylo v některých grantech vysloveně zakázáno, tak jsem ani netušil kam to dospěje. Dnešní stav, kdy mnohé sportovní kluby žijí jen ze zájmů rodičů, kdy ti se stávají „ trenéry“ a jak dítě po základní škole často ukončí sportovní činnost (obyčejně proto, že přechod do juniorů už nejsou schopni financovat) a nastupují další zapálení rodiče jako trenéři  jistě není to co vychová člověka se zájmem o sport jako způsob života.

Sport na té základní úrovni zcela živoří a mnohde zcela tápe. A já v tom vidím  vinu ne společnosti , ale politiků, kteří „chléb a hry“ pochopili po svém a pro sebe. Tak jak je zpackaná současná společnost, tak násobně je zpackán sport. Kdo snad věří tomu, že nově zřízená „sportovní agentura“ něco zachrání, když se svými 60 úředníky bude „řídit“ sport. Takový počet lidí nikdy nemůže pojmout celou problematiku sportu, kdy lidé ve vedení sportovních svazů mají mnohdy celoživotní zkušenost se sportem. Co mohou pojmout je dělení peněz na které budou mít jistě hodně povolaných rádců z řad politiků.

Mám za to, že peníze na sport budou dobrým marketingovým nástrojem v rukou politiků, protože jistě fanda v nové aréně bude sledovat jak první vhazování nebo výkop činí místní potentát. Ostatně jděte před Volbami na nějaké utkání a budete je tam vidět všechny.

No dost už nářků. Byl jsem vychován tak, že když hodnotíš musíš vědět k čemu či jak. Tedy urychleně přijmout strategii, kdy sport nebude závislí jen na rozhodnutí úředníka. Dobře k tomu složila loterie a ty máme. Tedy ne je zdanit, jak se stalo nyní, aby politici měli ještě více peněz na sdělování dobra, tem kterým je sebrali, ale vyčlenit jejich prostředky na zpět na sport. I daňové asignace , kdy každý daňový poplatník bude moci dát část svých daní na jemu bohulibou činnost. Jedni na sport, druzí na místní psí útulek, divadlo či taneční soubor. Využít ještě stále existující sportovní střešní organizaci Českou unii sportu, když olympijský výbor zcela promrhal svou šanci, když se ČUS zmítal v křeči po pádu SAZKY, aby se jím stal on jak je v moha zemích běžné.( To neznamená, že by olympijský výbor měl být zrušen,ale mohl hrát hlavní roli). Využít ČUS jako přirozeného partnera, který prostředí zná a ví. Nesvazovat sport dotacemi a granty a to zejména z důvodu toho, že sportovec má před sebou vždy delší cestu než politik své volební období.

Otázka sportu při základním, středním  a vysokoškolském vzdělání, jako přirozené součásti, by bylo na další článek. Zde snad jen tolik, že neznám žádného hlupáka, který by něco ve sportu dokázal.

Já sdílím pohled ten, že sport má tři fáze kdy u lyžování říkáme. NAUČIT  lyžovat. NAUČIT  závodit a NAUČIT vítězit. To, že někdo možná nedojde ani k tomu druhému neznamená, že sport bude strádat. Ono totiž není vítěze bez trenérů ,rozhodčích a funkcionářů.

Jistě se mohu se mýlit.   Pěkný den všem a lyžařům sníh            Oto Kaděrka

A omlouvám se za dnešní délku ….