Pohádka s ne... štastným koncem

Byla jeden Svět, který vedl kde všude nějaký děd. Tu i babka někde byla u stolu s těmi dědy a jali se řešit záhady vědy. Všichni měli někde své zvědy ale nikdo neznal žádné vševědy.

Jak tak přemítali nad všemi zběhy co chtěli utéct z chudoby  tak zapomněli rozdat trochu něhy. Protože jsou země, kde něhy je málo tak vymysleli pro ty z něhy takové jiné zběhy. Zběhy co nepotřebují na cestu auta, vlaky, letadla  a dopravní prostředky co by našince jistě napadla. Podle otce jejich myšlenek Marxe a Lenina poručí větru dešti , kteří myšlenky roznesou jako zvěsti, tešilo by jistě Hiltera i Stalina. A protože je jich hodně a rádi cestují tak i  novinky rádi zvěstují. Tak před dvěma lety někdo plivl na druhého a ten zase vedle na chudého. Na chudých se nedá co vzít ale na jejich zádech se může obchod dít.

Tak byla založena myšlenka základní a byli aktivováni zejména pokladní. A to po celém světě pokladní ze stejného ranku co mají na starosti tu státní banku. Tam se bere nejlépe, protože z cizího se myslí nejlíp na sebe. Tak nám začali rozdávat roušky, kdy kousek hadříku na pusu stál zprvu stovky. Aby se za něco schovali tak těm co doma šili roušky rozdávali pochvaly.

Když zjistili, že hadříky na ústa neřeknou té mrše maúcta, tak jali se hledat lék, kterého by se nejraději každý zřek. Z čeho mají všichni největší hrůzu a je jedno jestli jde o presidenty nebo lůzu. Jsou to takové úzké trubičky co s nimi prolezou mrchy maličký. Říkají si jehly , křikneš na děti a strachem se ani nehly. Tak vymysleli projekt očkování, kdo s ním vládne jsou dneska Světa páni. Jeden by si myslel, že ti co je umí vyrobit, ale kdeže vedou ti co je umí dobře uchopit. Zdálo by se, že by to měli být doktoři ale ti se ztrácejí kdesi v moři. V moři propagace, arogance, kde nejdeš zejména PR znalce.

To je vůbec parta veliká a je zajímavé, že baví je více Evropa a Amerika více jak celá Afrika. Ten náš euroatlantický svět ten se vždy sdělovacími prostředky dobře hnět . Jo byly doby, kdy každou informaci někdo prověřil teď je to tak, že se šíří rychle i to, čemu by dříve nikdo nevěřil.

Dnes někdo cítí na zádech na jihu Afriky divný dech a za chvíli je ten na druhé straně světa zdech. A internet se předhání v hrůze hledání. Nikde nedočtete se, že někdo se narodil té hrůze navzdory, to není hrůza a na té se nedají dělat další názory. Radost a pravda nepotřebují důkaz proto v tom lživém světe je to spíše ojedinělý úkaz.

Když zjistili, že uchem jehly neprojde ten nebohý vir jak velbloud na poušti tak se s nim dali do křížku jak se patří. Snaží se všichni převelice dostat nám všem do palice že s jehlou se máme bratřit nejvíce. Když se nechceš bratřit tak nejíš,nebavíš se a někdy i nepracuješ, to když pro ty co to šíří snad pracuješ. Hledají oporu kde se dá a šíří blud, že základní je myšlenka co politik v hlavě má.

No jak už to bývá v pohádkách musí přijít i konec je otázka kdo zvedne ten pověstný zvonec. A taky kdo najde to konečné řešení, když dva roky tu máme bezvýsledná zděšení. Ale už se to blíží i k nám dobré indicie k tomu mám. Jen vzpomeňme jak uzavírali nám před dvěma roky i třeba Litovel kde ten virus – po hanácku, take bel. Dnes se před tou hrůzou už stačí jen na pět dní  schovat a pak můžeš zase i mimino chovat. Stačí si k tomu vytřít nosní dírky či plivnout do zkumavky a ubezpečit se že TO nemáš, když si před tím vypláchneš ústa čímkoliv s lihem tak už druhý test nedáš.

Takže možná trochu s úsměvem by stačila jen hra dětská schovka ale to by z toho nebyla jen nějaká stovka. Je potřeba vše vytěžit a udělat dluhy , protože na ně máme dnes politické pluhy. Dobrý konec to mít nebude po chvíli to zas něčím jiným nabude.

Je potřeba mezi lidmi šířit strach a beznaděj, když věříš tak pak to máš dobrý Bůh či Víra ti pomáhej.

Z Hané a s chutí do života                                  Oto Kaděrka