Napsala mi Marksová ..... ministryně

Vrátil jsem se s dcerou z jarních prázdnin a měl jsem , jako jistě každý živnostník každoročně touto dobou, ve schránce vyůčtování ze sociálky. Letos doplněný dopisem od ministryně Marksové.

      No přečetl jsem si jej celý a tlak mi vzrostl úměrně tomu co se o sobě jako živnostníku mohu číst se stávající Vládou v novinách. Nešvihlo mne, protože masáž, že jsem vlastně jako živnostník lůzr společnosti, která na mne doplácí, jsem si skoro zvykl.

          Nedalo mi to, a ministryni jsem si "vygůglil" a tedy jsem zjistil, že je odborník v rovné příležitosti. Moc jsem nestudoval čeho, ale rovné příležitosti před zákony této země moc ne.

          O co mi jde. Jsem živnostník ( ze zákona OSVČ), který po celou dobu živnosti ( od roku 1992) zaměstnává až 8 lidi, podle toho jak se daří a kolik je práce. Tedy jsem živnostník se zaměstnanci, kdy všichni vždy dostali k patnáctému v měsíci co mají ve smlouvě a daňová soustava dostala vše co připravila v zákoně. Nikdy jsem se neopozdil ani den a jsem na to hrdý.  

          Její dopis, který doprovodil přehled, který potvrzuje, že  nic za na sociálce nedlužím je o tom, abych se zamyslel nad sebou a svým důchodem, který nemusí být zrovna komfortní , protože mohu patřit mezi ty, kteří odvádí minimum na sociální pojištění. Ano někdy platím minimum, někdy, když jsou roky lepším, platím podle toho co vydělám, protože plánovat se dá ve státním a nikoliv soukromém a obchodě už skoro vůbec, jelikož ten je postaven zejména na náladě kupujících a ta je veskrze ovlivněna náladou společnosti, kterou prostřednictvím medií tvoří politici. Někdy je to s těmi politiky a medii i naopak :-). Ovšem zaměstnancům je jedno jak se firmě daří, protože měsíců je za rok dvanáct a k tomu ještě dovolené ze zákona a pak i svátky, které musím se zákona svým zaměstnancům uhradit taky - Já, tedy mzda jim náleží a daně státu taky.  To je první věc - nerovná. Zaměstnanec nárok na mzdu má ze zákona.Živnostník jen, když se mu daří a "zbude" i na něj.

          Další je to, že pokud se mně jako živnostníku dařit nebude, tak odstupné co náleží zaměstnancům je taky zákonem přesně stanoveno a odvody do daňového systému jsou jasné. Pokud živnostník nemá tuto finanční "peřinu" a přihodí se  mu nějaké životní neštěstí (třeba i smrt), kdy ze dne na den bude muset být činnost ukončena, pak přichází pozůstalost a jistě se může stát, že rodina bude postavena před požadavky zaměstnanců a daňových úřadů,aby vše dala do pořádku, že jim nezůstane možná nic, je problém toho "mizery", který odešel a nevyrovnal vše co měl. To je rovina - premier či president zadluženého státu odejde ještě s výslužkou.

          Ano , vše co je zatím popsáno, je předem jasné a zřejmé a rozhodl jsem se svobodně, že to budu absolvovat. Nejhůře se ovšem vyrovnávám s tím, že můj důchod zcela nereflektuje, že můj přístup k životu a věcem v něm je tvůrčí a že MOJE IČ (identifikační číslo) a MOJE DIČ ( daňové identifikační číslo) do systému nasypalo násobky životních minim všech , které jsem v životě zaměstnal ( a nikdy za minimální mzdu, protože potřebuji lidi, kteří nemají hlavu jen na čepici) - vytvořil jsem jim podmínky, že chodili ke MNĚ  do práce. Oni nechodili nikdy do úřadu ani firmy vlastněné státem, který je jediným možným měřítkem "rovnosti", na který je ministryně Marksová - profesní machr.

          No rozepsal jsem se před obědem, ale už končím, protože se musím jít "snažit" abych své dceří neudělal ze života po svém otci peklo :-).

          Přivítal bych, kdyby nějaká politická strana vzala v potaz i to, že živnostník může a je ten, který dává práci nejen sobě ale i dalším lidem a byl tedy roven, alespoň před důchodem.