Já jsem v roce 2003 do urny hodil lístek ,kde bylo zatrženo NE. Hrdý jsem na to nikdy nebyl, jelikož nebylo proč, protože jsem prohrál, prohrál jsem radost ze svébytnosti našeho národa. Tak jako jsem v sedmé třídě v roce 1976 v „anonymním“ dotazníku, který pak byl v mých kádrových materiálech, napsal, že komunismus není možný z důvodu toho, že prostě vždy bude mezi lidmi někdo, komu nebude stačit „podle potřeb“. Tak jsem při referendu s podobným vědomím , že sytý hladovému nevěří a velký se bude vždy kamarádit s větším věděl, že budeme se svými 10 miliony duší jen kompars. Všem jsem říkal, že výhoda malého je v tom, že může obratem změnit strategii – zemědělství, průmyslu, obchodu. Můžeme se chovat podle potřeb svých nikoliv se podřizovat potřebám velkých.
Netrvalo to moc dlouho a stali jsme se nesvéprávní ve svých potřebách. Živočišná výroba zde je nyní spíše z nostalgických a možná až muzejních potřeb. Rostlinná výroba se dostala do stadia, že 13% oseté plochy je terorizováno a doslova vysáváno z živin a vody řepkou, kterou v Evropě skoro nikdo nepěstuje. Proč? Protože vědí, že výsledkem je zplundrovaná země. Proč je u nás ? No protože na ní její vykupitel dostává dotace. Máme evropské kvoty na kdeco a i když nemáme cla, tak peníze od nás korporace vozí v daleko větším měřítku, než kdybychom platili cla.
Dotace Evropské unie , které jsou pro naše politiky mantrou, jsou ve své podstatě danajským darem. Dotace zcela znehodnotili naše vlastní peníze. Jak ? No tím, že na projekt dostanete peníze předem a jediným úkolem je udržte projekt 5 let. Prosím vás co je to, z národohospodářského hlediska, za motivaci. Dostanete někdy i 70% celku a dodáte zbylých 30%. Po pěti letech vše prodáte a vklad zhodnotíte násobně. Která banka vám za 5 let znásobí vklad – žádná. Nebavím se zde o prostředcích na kanalizace, vodovody, plynofikace, silnice. Ale tak nějak tu vše bylo i před vstupem do EU. No a násobně levněji a i rychleji.
Dnes čteme hesla „Jsme srdcem Evropy – chceme být slyšet“ , „Česko ochráníme – tvrdě“, „Pro lepší Evropu“, „Nenechme to tak“, „Společně proti diktátu“. Všimněte si podstaty všech hesel, je jedna, nespokojenost. Nespokojenost s tím v co nás volební většina zavedla. Je škoda, že Volby jsou anonymní. Bylo by jistě zajímavě vědět, kdo z těch politiků, kteří dnes chtějí napravovat, v roce 2003, volili to co je dnes vlastně tíží.
Já jsem se v roce 2003 době referenda rozhodoval i s vědomím toho, že jsme byli již dávno členy NATO, což jistě naši zemi ukotvilo „na věky“ k Euroatlantické skupině světa. Byl jsem existencí naší země si pevně jistý. Dnes musím s plným vědomím říci, že tu jistotu svébytnosti Českého národa si jistý nejsem.
Proto mi přijde i úsměvné, když se na Václavském náměstí davy bouří proti Benešové s Babišem. Jo s Babišem je nám zle, ale bez EU by ani Babiš nebyl – protože by tady nebyly peníze – dotace, o ty tu jde – zejména jemu především.