Mám strach z papírového světa

13. 08. 2019 19:04:01
Nikdy mne nenapadlo, že bych měl jít někam dávat žádost aby mi někdo dal cokoliv na moje - svobodné bytí. Asi to bude tím ,že mi do vínku bylo dáno, vědět co je levé a co pravé.

Je mi až líto všech co nikdy nic nedostali a vážím si jich současně za to, že nikdy nic nežádali. Je to převážná většina našeho národa, která byla vychována k tomu aby žila v normálním nepokřiveném světě. Ve světe, který je světem chytrých -hloupých, bohatých - chudých, hezkých- škaredých, pracovitých- líných. Postě světem – pro mne pravým.

Mám celoživotní problém přijmout svět normalizovaný. Tedy ten svět ve kterém jsem se narodil, kde jistá část národa – vládní komunistická nomenklatura – sdělovala zbytku jak si mají žít. Věřil jsem, že listopad 1989 mne z tohoto světa vyvede. Pravda vyvedl, ale z pohledu lidského života na takový „moment“. Pravda užil jsem si jej náramně a myslím si, že jsem s ním i dobře naložil, protože jsem si život vědomě změnil – k lepšímu.

Počáteční hranici „momentu“ jsem popsal. Konec „momentu“ bych viděl se vstupem do Evropské unie. Zpětně tento krok vnímám jako konec svobodného pojímání bytí. Nastala doba tvrdého diktátu – politického, finančního, osobního, dotačního.

Politický diktát vidím v tom, že nastavení země je organizováno stranami, které jsou financovány státem a jedinou touhou stran je jejich samotná existence – ať to stojí, co to stojí. Vše podle hesla – pošlapu a popřu cokoliv jsem řekl, pokud mi to zajistí další existenci.

Finanční diktát vidím v tom, že všechny centrální banky jako neomezené semeniště tisku nových a nových peněz vedou všechny lidi nikoliv k jejich prosperitě, ale k prosperitě bankovního systému jako správce všech dluhů – všech. Hlavním úkolem je „zatknout“ všechny co pobírají mzdu či rentu a vnutit jim způsob života na dluh. S tím souvisí i ta skutečnost, že v případě úspěchu pracujících a možnosti zhodnocení svých volných finančních prostředků stát dělá vše pro to, aby deflace, tedy prosperita jedince nenastala. K tomu opět slouží centrální banka.

Osobní diktát vidím v tom, že je nám podsouván názor, že co je minoritní je vlastně nepochopením bytí. Názorová svoboda je natolik bezbřehá, že komu je dáno najít břeh, tak je označován za staromilce a v krajním případě až vyvrhele.

Dotační diktát. Z celkového hlediska možná nejnebezpečnější, protože vztah k hodnotám se ztrácí nejrychleji, pokud k nim člověk nemá vztah vybudovaný prací. Dotační diktát bych rozdělil ještě na obecný a levý.

Nechci popírat to, že vybudování kanalizací, vodovodů, silnic, nemocnic a dalších obecně prospěšných staveb v moderním světe by mělo být záležitosti státu, kde jedním s pilířů je daňový systém, který je k těmto účelům vymyšlen .Takto pro mne obecní.

Ovšem jako nejvíc levý systém z levých považuji přístup ten, že na nějaký nápad na který nemám zjevně odvahu ho financovat sám si požádám o peníze za podmínek, že vše bude fungovat po nějaký čas ne od ale do. V kombinaci všech popsaných diktátů dojdete k tomu, že se jedná o ucelený systém.

Já mu říkám – papírový svět. Jsou popsány tuny papíru tím jak a co máme dělat. Jsou potištěny tuny a tuny papíru něčím co by mělo mít hodnotu a z dlouhodobého hlediska nemá – zatím tomu říkáme peníze či měna. Já si kladu otázku, kdy se ten svět lži a polopravd zboří. Že se zboří je jisté. Na věky není nic, tak jako se zhroutil svět, kdy kůň byl senátorem, tak jako se zhroutil svět, který žil ve lži že „zítra již znamená včera“ se musí zhroutit svět, kde je normou je dluh a zákonem je lež, třeba i ta, že manželé nejsou jen ti co spolu mají naplnit poslání všeho živého – tedy předat život dál.

Víte – já stále věřím v jedno. V to, že prací se z toho lze dostat. Ovšem pracovat je potřeba začít hned. Zde si dovolím citovat jednoho filosofa, který rozbil monarchii. „ Láska je jistě to nejvyšší v životě, ale jestli máme svého bližního rádi, jestli máme milovati vlast, pak musíme pracovat a naučit se pracovat.- Láska je práce. Pravda, nevím jestli rozbití monarchie bylo to pravé ořechové, ale ta věta – obsahuje vše.

Pěkné prázdniny Oto Kaděrka

Autor: Oto Kaděrka | úterý 13.8.2019 19:04 | karma článku: 15.97 | přečteno: 432x

Další články blogera

Oto Kaděrka

Osmimetrový byt a švédské děvče na moři

Zdánlivě dvě nesouvisející zprávy .Ovšem jejich sdělení je podle mne jedno – lidi začněme se bránit.

16.8.2019 v 22:48 | Karma článku: 46.14 | Přečteno: 7080 | Diskuse

Oto Kaděrka

Facebook dostal pokutu… ještě , že není český

Největší pohádkář světa dostal největší pokutu. Kdyby to nebylo o penězích, tak by to ani nestálo za řeč a kdyby byl čechem, byl by v pohodě.

13.7.2019 v 10:37 | Karma článku: 9.33 | Přečteno: 224 | Diskuse

Oto Kaděrka

Sůl nad zlato … papír nad peníze

Včasné zaplacení daně neznamená, že nedostaneš pokutu. Případná náprava je zákonem znemožněna. Pohádky mají obyčejně poučný a logický charakter se šťastným koncem. Zákony nejsou pohádky a logiku mnohdy postrádají – vůbec.

5.7.2019 v 13:03 | Karma článku: 14.43 | Přečteno: 237 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Ziegler

Češi stříleli do Čechů, smutné výročí 21. srpna 1969

Byl to velký rozdíl proti minulému roku, kdy nás okupoval Sovětský svaz a Češi se Slováky se bouřili proti okupaci své země. Tentokrát připomínku této tragédie českých dějin brutálně potlačily domácí ozbrojené složky.

21.8.2019 v 18:03 | Karma článku: 21.68 | Přečteno: 314 | Diskuse

Karel Trčálek

21. srpen 1969, den věčné hanby československých (českých) komunistů

V roce 1968 dělal Sovětský svaz jen to, co jako imperialistická říše, udělat musel. 21. srpen 1969 je den mnohem tragičtější než 21. srpen 1968

21.8.2019 v 17:31 | Karma článku: 13.96 | Přečteno: 156 | Diskuse

Marek Trizuljak

Šok, smutek, bolest (srpen 1968)

Kdo ještě snad měl nějaké zbytky iluzí o "ruském přátelství" a o jejich "dobrých úmyslech", navždy je ztratil.

21.8.2019 v 17:11 | Karma článku: 14.35 | Přečteno: 176 | Diskuse

Karel Ábelovský

Srpnové slunce - aneb "Pamatuj"

... jsou události, které je potřeba si připomínat a jsou události, ne které není radno nikdy zapomenout. Dnes uplynulo půl století právě od jedné takové události a zdá se, že přesto, že ne všichni zapomněli, mnozí se chovají jako

21.8.2019 v 16:21 | Karma článku: 11.27 | Přečteno: 133 | Diskuse

Vladimír Kroupa

21.8.1968 – ničivý požár, do něhož sám náš národ přilil olej…

Asi ještě hodně roků bude toto datum připomínat den, kdy se někdo cizí pokusil zlomit náš národ. Hodně roků, než zapomeneme. Zapomeneme stejně, jako někteří zapomněli za pouhý jeden rok...

21.8.2019 v 13:47 | Karma článku: 32.06 | Přečteno: 1583 | Diskuse
Počet článků 197 Celková karma 26.83 Průměrná čtenost 1378

už spíše starší (55) olomoučák, celý život se děsíci socialismu - v kterém je mi asi souzeno už i zemřít...jak mi to myslí mimo blog lze předjímat i na www.otokaderka.cz ... či lépe zjistit u nás na vsi pod ořechem, kde s kamarády pijem a besedujem...

Najdete na iDNES.cz