Po nouzi přijde nouze – na některé ne

Zcela bez okolků můžu sdělit, že už toho všeho kolem mám plné zuby a to ne až tak kvůli sobě, protože já jsem obživou prodavač kol a nás se to moc nedotklo.

Sice se živím jako prodavač kol, ale v životě už jsem něco vystudoval, zažil, viděl a taky odpracoval a to , jak se říká , od píky. Nikdo mi nic nedal a to ne, že by mně doma neměli rádi, ale otec mi umřel když  i bylo 27 a bylo zrovna půl roku po revoluci, kdy se prvně dělilo zrno od plev… hromada těch plev zase vzklíčila a trpíme tím zjevně i dnes.

Nevím kolik jste potkali osobně lidí, kteří byť i potkali někoho , kdo ten COVID měl. Tím nechci jistě sdělit to, že žádná infekce tady není, to rozhodně ne. Ovšem si myslím, že mnoho z nás potkalo během doby nouzového stavu někoho kdo měl rakovinu a ještě třeba o ní neví a nebo třeba mu nešlape oběhový systém tak, že mu nehrozí ať už srdeční nebo mozkový infarkt – tedy mrtvice. Všichni ti co jste je potkali a neví, že jim něco hrozí žijí ve stejném prostředí, kde žijí ti, kteří taky neví, že mají COVID. No a protože smrt jako nedílná součást života, je dobré si to uvědomit, je mrška zákeřná a nelehce předvídatelná si vybírá více méně náhodně a cílí – na slabé. Přemoci slabého je jistě snažší než silného , snad se na tom shodneme. Ostatně již mnoho lékařských kapacit nám sdělilo, že žádného zdravého ten COVID zatím nedostal. Zdraví obyčejně umírají zejména cizí vinou, protože i smrt motorkáře je obyčejně výsledkem jeho vlastního nepochopení gravitace – tedy jeho slabosti.

Takže pokud umírají nemocní, tak je vlastně vše tak jak má být a je to snad jediná jistota, kterou na tom světě máme. Opět neříkám, že nemáme nemocné léčit a pomáhat jim. Ostatně k tomu je určena i jedna z nejstarších a nejváženějším profesí – profese zdravotníka,doktora- v ojedinělých případech pak i lékaře v pravém smyslu slova. Jak jsem psal výše, dost jsem si už odžil a to včetně mrtvice,rakoviny. Dnes už vím, že jsem byl nemocen dávno před tím než mne ty nemoci dohnaly. Jak má na hrobě napsáno jedem můj přítel : „ Jel jsem na plno a furt jsem přidával“. On neměl tolik štěstí jako jsem měl třeba já, kdy i jsem už věděl třeba takové maličkosti, že se nemám nechat operovat za úplňku. Pro ty, kdo si teď řeknou, co je to za blázna mám jednu odpověď. Měsíc pohne i mořem. Dál vysvětlovat nebudu – chytrému napověz – hloupého kopni.

No zase jsem se rozepsal a polévka mi začíná vařit. Takže jde o to, že rádo by zmatečné postupy naší vrchnosti – vláda vypadá jinak- jsou podle mne vysoce sofistikovaným rabováním za bílého dne. Nákupy ministra zdravotnictví přes prázdné firmy. K tomu nekontrolovatelné a předem dobře připravené nákupy ministra vnitra , kdy peníze jdou cestou ambasády Číny a nikoliv cestou bankovních domů a účtů. Kdy komunisté navrhují prodloužení nouzového stavu, protože jejich vietnamští ideologičtí spojenci už měsíc dodávají roušky, kterých máme už na další dvě podobné nouze a to i všichni doma a podle mne jsou k již k nepotřebě. Tedy pokud si uvědomíme, že venku už je pěkně a tedy chřipkové období už zde přirozeně není.

Mám za to, že když všichni zainteresovaní si uvědomili co jim skýtá nouzový stav, tak je to stejné jak když absolvujete první rozkoš – chcete aby to nekončilo. K tomu mi úplně sedí i už dva týdny „besed“ v televizi kam pojedeme na dovolenou, protože to my starší si velice dobře pamatujeme, že o tom kam pojedete na dovolenou rozhodoval stát – tehdy vedený komunisty. I tenkrát to bylo z důvodu toho, aby co nejméně lidí bylo schopno srovnání propagandy a skutečnosti. Taky jsme byli strašeni hrůzou – tenkrát kapitalismu. Naštěstí jsme se zastrašit nedali a pak jim to nandali – trochu .

Byl bych rád, kdyby opět vzešel někdo , kdo bude schopen pojmenovat skutečnost pravými jmény a vyžene všechny ty lačné, kteří drancují nezřízeně naši zem na pozadí strachu, který už je dnes jen umělý.

A víte kolik bylo ve Wuchanu stupňů 11.března, když to tam ustupovalo a tady začínalo ? Bylo tam 23 nad nulou, kdo není hlavou mulou – musí mu to stačit.

Je mi líto všech, kdo stále kvůli lidské zvůli nemohou do práce a je jedno jestli je to na straně zaměstnavatele nebo zaměstnance, protože pokud jím není stát, tak o řešení problémů z nadužívání moci nebude nouze.